Jdi na obsah Jdi na menu
 


Po úterní domluvě jsem s tátou ve středu vyrazila pro Bronwynku do Říčan. Chovatelka, paní Kolečářová, tam jela na návštěvu a tak vzala poslední dvě štěňátka s sebou. Podepsali jsme smlouvu, dostali jsme dokumenty, hračky, super knihu o psech, krmení aj. a spoustu užitečných rad. Příjemně jsme si popovídali a jeli ukázat Bronwynce její nový domov. V autě byla trošicku nervózní, ale spíš to bylo tím, kam ji asi ti cizí lidé vezou, než aby jí vadilo samotné auto (jak jsme se dnes přesvědčili). Naštěstí je Praha od Říčan kousíček, takže všechno bylo v pohodě. Přijeli jsme a prošli jsme se s Bronwynkou, aby se ještě vyčůrala a pak hurá domů. Panelák pro ni byl naprosto nová zkušenost, takže se do nej nejprve bála, ostatně ty velký skleněný dveře vypadají dost šíleně. Ale dneska už chodí naprosto v pohodě a ví, že jde ven a že jí ty dveře neublíží. Stejně tak to platí pro výtah, kam už se taky nebojí. První den nechtěla moc žrát granule, ale Pribiňáka zblajzla tak rychle, že jsme ani nevěřili.Granulky jí moc nejedou, tak jsme ji druhý den museli motivovat trochou masa, to se pak olizovala až za ušima. Vím, že se to nemá, ale bála jsem se ji nechat o hladu, protože je malinká a potřebuje jíst, aby pěkně rostla a byla zdravá. Další den už "zblajzla" téměř vše samotné bez motivace masem, jen do zbytku jsme ji pak kápli dvě lžíce polívky, aby dojedla.

Každopádně, všichni jsou z ní paf, k pejskům se hned žene a chce si s nimi hrát, ale bojím se ji pouštět ke každému psovi. Tak se jak trubka každého ptám, jestli mají svého psíka naočkovaného a dokonce jsem se už setkala s přímo uraženým pohledem, co si vůbec myslím, že je to přece jasný, že ten jejich miláček naočkovanej je. Dneska jsem ale měla velkou radost, když jsem s Bronwynkou vyrazila  do lesoparku ... ááá vzbudila se, jdeme čůrat, dopíšu to pak... tak jsme zpět, vůbec se ji ven nechtělo, ale tak nakonec jsem ji uprosila, aby šla, vyčůrala se a chtěla jít hned zpět, protože je unavená z toho dnešního hraní. Tím se vracím zpět k tomu, co jsem psala. Čili, dnes jsem měla radost, protože když jsem s ní vyrazila do lesáče, tak jsme kousek od vchodu potkali paničku s retrívrem. Jsou to také - dalo by se říct - tak trochu příbuzní, protože retrívr Andy má mámu od Hradu Veveří :) Ujistila jsem se, že je očkovaný a pak jsme se jen s jeho paničkou potěšeně dívaly na to, jak krásně si hrají. Brony (jak jí říkáme) byla z toho celá šťastná a určitě se zase moc těší, až Andyho s paničkou zase potkáme. Dostala jsem kontakt na cvičitele, ale ještě uvidím, zda tam budeme chodit, protože bych s ní musela dojíždět poměrně daleko a pochybuju, žeby z toho byla na větvi, trmácet se autobusem tam a zase zpět. Pokud najdu nějakého bližšího a po prověření budu na něj slýchat chválu, tak rozhodně zvolím co nejkratší cestu na cvičák. 

Mám pár videí z prvního dne, jak se mi to podaří nastřhat a najít vhodné místo na netu, tak to sem rozhodně šoupnu.


12. 7. 2006 - Bronwynky první den doma :)


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář